Svatá Ludmila, první česká mučednice a babička svatého Václava, je jednou z klíčových postav raných českých dějin a křesťanství. Narodila se kolem roku 860 do slovanského rodu Pšovanů a byla provdána za českého knížete Bořivoje I., který jako první český panovník přijal křesťanství.

Ludmila sehrála významnou roli při šíření křesťanské víry v Čechách. Po smrti svého manžela v roce 894 se stala vlivnou poradkyní svého vnuka Václava, kterého vychovávala v křesťanském duchu. Právě její snaha vést Václava ke křesťanské víře vedla ke konfliktu s jeho matkou Drahomírou, která se obávala Ludmilina vlivu.

Tento konflikt vyústil v tragický konec Ludmily. V roce 921 byla na rozkaz Drahomíry zavražděna ve svém sídle na Tetíně. Podle legendy byla uškrcena závojem. Svatořečení Ludmily a její úcta jakožto mučednice, která obětovala život pro křesťanskou víru, se rozšířily po celé zemi.

Její hrob v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě se stal významným poutním místem a Ludmila je považována za patronku českého národa a křesťanských rodin.