Ikona Zvěstování Panně Marii

Ikona Zvěstování Panně Marii

https://www.edizionilipa.com/prodotto/la-fede-secondo-le-icone/

Anděl Gabriel, silné a mocné Boží slovo, oslovuje Pannu Marii, která představuje celé lidstvo, gestem sdělení zvěstování. Panna má nakloněnou hlavu, což je postoj, který naznačuje přijetí, vyprázdnění. Někteří Otcové tvrdí, že jde o gesto panenství. Neplodnost je prohlášením o selhání člověka, panenství znamením, jímž člověk odevzdává první místo druhému: Já nejsem původcem života, to ty, Pane.

Andělské pozdravení

Andělův pozdrav Marii se překládá: “Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha” (Lk 1,30). “Najít u někoho zalíbení” je slovní obrat ze semitské milostné poezie, který se dodnes používá v arabských zemích s významem “zalíbit se někomu”, že se s námi někdo cítí velmi dobře. Andělova slova tedy také vyjadřují: Marie, ty se líbíš Pánu, má v tobě velké zalíbení, raduj se z toho. Proč je Pánovi s Marií dobře? Protože mu dává místo, dává mu prostor, aby mohl přijít.

Matka Boží jako Dům Boží

Od toho se odvíjejí všechny tituly Marie jako “stan Nejvyššího”, “dům Boží”, “chrám Páně”. Žena je tajemstvím života. Žena je Eva-Život, která uchovává, oživuje a chrání každou částečku stvoření. Muž se obecně vyjadřuje na úrovni úkonů, které ho chrání navenek. Žena se vyjadřuje na úrovni ontologické struktury. Je bytím, lůnem stvoření. Věčná otázka člověka však zní: v čem spočívá život?

Bůh je Bohem živých

A odpověď biblických autorů je v podstatě náboženská: veškerý život pochází od Boha, jehož základním atributem je “Živý” (Ž 42,3). Při stvoření Bůh sděluje svůj život všem bytostem prostřednictvím svého požehnání: “Rosťte a množte se” (Gn 1,28). Právě tímto božským požehnáním Bible vysvětluje úrodnost země, život rostlin a rozmnožování zvířat. Zvláštním způsobem byl požehnán první lidský pár (Gn 1,28), neboť člověk, stvořený k obrazu Božímu, dýchá Duchem, kterého mu Stvořitel vdechl do tváře (Mdr 15,11).

Kdo je to člověk z pohledu víry?

Stejně jako jiné ženy musí i Maria dát život člověku. Ale kdo je to člověk? Z teologického hlediska je člověk tím, čím se může stát: nemůže se stát andělem, protože by přestal být člověkem, ani se nemůže stát tvorem “nižším”, než je jeho druh. Člověk se v Mariině Synu “stává” Bohem, aniž by se vzdal stavu lidské přirozenosti. Anděl, nebeská bytost, sestoupil na zem, protože země – v tomto případě Bohorodička (“Theotókos”) – je povolána stát se nebeským příbytkem.

Matka Boží jako první svatostánek

I tato scéna se tedy odehrává v posvátném prostředí. Starobylý chrám je překonán, ona sama se stane chrámem Nejvyššího, zastíněným Duchem. Bůh se musí zrodit v lidských podmínkách. Lidský život se od života ostatních bytostí na zemi zásadně liší tím, že člověk je vědomý a svobodný. K přijetí a darování života se pak od Panny Marie vyžaduje vědomí toho, co se má stát, a svobodný souhlas. Zprávu přináší anděl, který odhaluje božská tajemství.

Co znamená červená niť v rukou Matky Boží?

Maria drží v rukou červenou nit. Za tímto vyobrazením se skrývá velmi hluboká teologie: Maria převádí to, co slyšela, do obrazu, a proto tká obraz, tj. tělo Božímu Slovu. Mariánská spiritualita je “slovníkem”, který překládá Slovo do Obrazu. A proto “stát se Boží matkou” zůstává ideálem každého křesťana, podle toho, co říká sám Kristus: “Kdo je moje matka a kdo jsou moji bratři? Kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích”(Mt 12,48-50), tedy ti, kdo ho zviditelňují světu. Maria skutečně zviditelňuje Krista. Nit, kterou Panna tká Kristovo tělo, je červená, protože červená je barvou božství.

Význam barev šatů na ikoně

Maria je naproti tomu zelenomodrá, aby naznačila, že je stvořenou bytostí. Zelená je ve skutečnosti barvou země a modrá barvou lidství. Maria má na sobě pak červený plášť, aby naznačila, že Kristus ji učinil božskou, protože ho přijala, dala mu prostor. Tato nit je pak nejen nití Kristova těla, ale také nití jejího těla: Maria je zachráněna tím, že dala prostor Slovu. To je velmi důležitý prvek duchovního života: trávit se Slovem tolik času, abychom ho v sobě začali nosit neustále. Písmo říká, že Slovo je “živé a účinné” (Žd 4,12). Naše změna není jen výsledkem našeho vlastního úsilí.

a Slovo se stalo tělem …

Musíme Slovo dlouho nosit v srdci a pozorně a s porozuměním o něm rozjímat, aby mohlo začít působit. Proto mniši o Slově neustále rozjímali, dokud to nebylo samo Slovo, které v nich působilo proměnu a utkávalo jejich životy tak, že se i oni postupně stávali “obrazem” Slova, které se tak stávalo viditelným pro svět.

(T. Špidlík, M. I. Rupnik, La fede secondo le icone)

Zvěstování v Evangeliu

„Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.

Neboj se, Maria

Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.”
  (Lukáš 1, 26-38)

Svatý Atanáš o Zvěstování Panně Marii

Slovo přijalo naše lidství z Marie: „Slovo se ujalo Abrahámových potomků, proto se ve všem muselo připodobnit bratřím (Žid 2, 16.17), říká apoštol, a vzít na sebe tělo podobné našemu. Právě proto je tu Maria, aby z ní toto tělo přijalo a jako vlastní je za nás obětovalo. Písmo připomíná narození a říká, zavinula ho do plének (Lk 2, 7). Byly blahoslaveny prsy, které ho živily (Lk 11, 27). Byla také přinesena oběť, protože lůno otevřel prvorozenec (Lk 2, 23). Gabriel jí to zvěstoval jednoznačně, když neřekl prostě, co se narodí v tobě, aby to nebudilo dojem, že bylo tělo do ní vloženo zvenku, ale řekl z tebe (Lk 1, 35), aby dal podnět k víře, že ten, který se narodí, narodí se z ní.

Stalo se tak pro naše lidství

Stalo se to tak proto, aby Slovo přijalo naše lidství, přineslo je v oběť a zcela strávilo, a potom nám dalo účast na svém božství; takže apoštol mohl napsat tato slova: Toto tělo porušitelné musí na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost.” (1 Kor, 15, 53)

(Z listů sv. Atanáše, biskupa)

Chvalozpěv sv. Efrema Syrského

“Hodna věčné paměti je matka, která ho porodila,
hodno požehnání je lůno, které ho nosilo;
stejně jako Josef, jemuž byla dána milost
nazývat se otcem pravého Syna – jehož Otec je oslavován.“

„Dává mi jásat, protože jsem ho počala;
oslavil mě, neboť jsem ho zplodila.
Chystám se vstoupit do jeho živoucího ráje a vzdát mu chválu tam,
kde Eva selhala.
Našel ve mně zalíbení, až do té míry,
že jsem se stala jeho matkou, protože to tak chtěl,
a že se stal mým synem, protože se mu to zalíbilo.

(“Inni sulla natività e sull’epifania” Paoline, 2003)