Osvětlení kostela v současných církevních dokumentech

Osvětlení kostela

Následující článek se zabývá osvětlením liturgických prostor z pohledu církevních dokumentů a jejich požadavků a doporučení. Článek je vytažen z doktorátu Jiřího Šťasty s tématem světla v sakrální architektuře. Osvětlení kostela je nahlíženo z pohledu technického a normativního. Samostatný článek je věnován osvětlení kostela z pohledu symbolického významu světla.

Seznam dokumentů

Ze současných platných církevních dokumentů, které se zmiňují o světelných podmínkách, jsou představeny tyto základní prameny:

1. Všeobecné pokyny římského misálu
2. Dokument Italské biskupské konference (dále jen CEI)
3. Dokument Liturgické komise německé biskupské konference
4. Směrnice České biskupské konference (dále jen ČBK) týkající se úprav liturgického prostoru

Co se týče pokynů, které doprovázejí liturgické mešní texty, které se dotýkají osvětlení kostela, tzv. Všeobecné pokyny římského misálu, tak se k viditelnosti, která se bezprostředně týká také světelných podmínek, zmiňují pouze v následujících dvou bodech:

„295. Presbytář […] má být tak rozlehlý, aby se slavení eucharistie mohlo konat bez obtíží a bylo na ně vidět.“

Osvětlení kostela zdůrazňuje také následující článek: „311. Je třeba dbát, aby věřící mohli jak kněze, tak i jáhna a lektory nejenom vidět, ale za pomoci dnešních technických prostředků také pohodlně slyšet.“

Doporučení italské biskupské konference

Dalším dokumentem, který se vyjadřuje k osvětlení, je dokument Italské biskupské konference (CEI, 1993). Je zde popisováno, že přirozené denní osvětlení by mělo být navrženo tak, aby zajišťovalo dostatečné osvětlení pro liturgii slavenou během dne za použití minimálního počtu dalších umělých světelných zdrojů. „Umělé osvětlení by mělo co nejlépe napodobovat účinky přirozeného světla.“ (CEI, 1993)

Německá biskupská konference ke světlu

Za zmínku stojí také dokument Liturgické komise německých biskupů z r. 1988 (s. 34), který po konstatování, že mnoho kostelů je podsvětlených, uvádí, že existuje také riziko přesvětlení, které pro vnímání liturgického dění může být nevhodné. Dále dokument podotýká, že koncelebrující kněží, anebo ti, co konají zvláštní službu na určitých místech či v jistém čase, by neměli být zacloněni. Závěrem dokument shrnuje, že napříč všem technických možnostem zůstává denní přirozené světlo nejdůležitějším zdrojem světla. (citace Polomová str. 81–82)

Realizace Dílny Všech svatých

Andač, mozaika

Trpín

Dokument ČBK a světlo?

Dokument České biskupské konference, který se týká úprav liturgického prostoru, se o osvětlení zvlášť nezmiňuje. Dle jeho pokynů „liturgické dění v presbytáři má být dobře viditelné.“ (ČBK, 2002, s. 3)