V následujícím článku se věnujeme ambonu a jeho významu, historii a vývoji.
V článku se podrobně zabýváme ambonem, jeho významem, historií a vývojem. Přinášíme zajímavé informace o tomto liturgickém předmětu a jeho využití v církevním prostředí. Odhalíme, jak se ambon vyvíjel a jaký měl význam v průběhu staletí.
Zvěstování Božího Slova od katedry
Nejpůvodnějším místem zvěstování Božího slova při bohoslužbě byla biskupská katedra, v případě biblických čtení také sedadla presbyterů (kněží) i ostatních kleriků, stojící v blízkosti biskupovy katedry. Když velikost kostelů vzrostla, vyvolaly akustické důvody potřebu přemístit místo čtení a kázání blíže k shromážděné obci.
Evangelium a čtení u mřížky, lettneru
Zvěstování probíhalo u oltářní přehrady, mřížky (cancelli), která byla někdy vysunuta až za příčnou loď. Při této mříži se zřizovala vyvýšená podesta s předprsní (parapetem) s přístupem po několika stupních, tj. vyvýšené řečniště, kterému se říkalo ambo či ambon (plurál ambony, slovo odvozené snad z řeckého anabainein vystoupit vzhůru).
Co je to lettner
Od 12. století se začíná objevovat lectorium (též lectrinum, něm. Lettner, doslova „místo ke čtení”), nástavba mezi chórem a hlavní lodí.
Bohoslužebný prostor byl tak rozdělen na „panský kostel” a „kostel pro lid”. Na straně obrácené do hlavní lodi se zřizoval oltář sv. Kříže s výjevem Ukřižování, tj. uprostřed kříž po stranách s postavami Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. U tohoto oltáře se sloužily mše pro lid. Během baroka byla většina těchto lektorií odstraněna jako prostorově rušivá.
V kostelích bez lektoria se ve vrcholném středověku zřizovaly přenosné dřevěné kazatelny, aby se kázání více přiblížilo obci věřících a bylo mu dobře rozumět.
Kamenné kazatelny, kanzel
Od 14. století se budovaly také kamenné kazatelny přiléhající k některému pilíři nebo k boční stěně kostelní lodi, a to většinou ve tvaru koše s baldachýnovým krytem odrážejícím zvuk a přístupné po (točitém) schodišti.
Kanzel
Zatímco český název kazatelna přímo označuje funkci, německé „Kanzel” připomíná, že původním místem byly ,,cancelli”, tj. oltářní mřížky. Toto řešení ovšem přinášelo nevýhodu, že část věřících měla kazatele za zády, zejména když se běžně prosadily pevné lavice. Navíc se zatemnila skutečnost, že stůl Božího slova a stůl eucharistický tvoří vnitřní jednotu.
Ukázky prací Dílny Všech svatých
Ambon a Druhý vatikánský koncil
Po Druhém vatikánském koncilu došlo ke vzkříšení ambonu. Instr. I (06) jej doporučuje jako přiměřený, přípis římské „Liturgické rady” z 26. října 1964 jej vyžaduje jako nezbytný prvek nového způsobu slavení mše. VPŘM vyslovují požadavek pevně zabudovaného ambonu (272). Má být uzpůsoben a instalován tak, aby při bohoslužbě slova sám přitahoval pozornost věřících” (tamtéž).
Zpracováno s použitím textů autora Adolfa Adama, Liturgika, https://www.ivysehrad.cz/
ADAM, Adolf. Liturgika: křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyd. 2. Přeložil Václav KONZAL, přeložil Pavel KOUBA. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3.
