Liturgie

Co je to liturgie?

Liturgie je vrchol, ke kterému směřuje činnost Církve, a zároveň je pramenem, z něhož vychází veškerá její energie (SC 10).

Proč liturgie? Co znamená liturgie?

V Katechismu katolické církve (KKC) po vyznání víry, které je rozvinuto v první části, následuje vysvětlení svátostného života, v němž je Kristus přítomen, jedná a pokračuje v budování své Církve. Pokud by v liturgii nevyvstávala postava Krista, který je jejím základem a je v ní skutečně přítomen, aby ji učinil platnou, neměli bychom křesťanskou liturgii, která zcela závisí na Pánu a je posilována jeho přítomností.

Existuje tedy vnitřní vztah mezi vírou a liturgií, jsou úzce spojeny. Bez liturgie a svátostí by vyznání víry nemělo účinnost, protože by postrádalo milost, která podporuje svědectví křesťanů. A na druhé straně, liturgický úkon nelze nikdy oddělit od tajemství víry. Pramenem naší víry a eucharistické liturgie je totiž tatáž událost: dar, který Kristus dal sám sobě v paschálním tajemství (Benedikt XVI., Sacramentum Caritatis, 34).

Význam slova liturgie

Pokud otevřeme Katechismus ve druhé části, čteme, že slovo „liturgie“ původně znamená „službu vykonávanou lidem a pro lid“. V křesťanské tradici to znamená, že Boží lid se podílí na „Božím díle“ (KKC, 1069).

V čem spočívá toto Boží dílo, na němž se podílíme? Odpověď Katechismu je jasná a umožňuje nám objevit úzkou spojitost mezi vírou a liturgií: „Ve vyznání víry Církev vyznává tajemství Nejsvětější Trojice a ‘tajemství jeho vůle, podle… jeho milostivého rozhodnutí’ (Ef 1,9) nad celým stvořením: Otec vykonává ‘tajemství své vůle’ tím, že dává svého milovaného Syna a svého Svatého Ducha pro spásu světa a slávu svého jména“ (KKC, 1066).

Toto dílo lidského vykoupení a dokonalého oslavení Boha, které má svůj počátek v zázračných skutcích, které Bůh vykonal v lidu Starého zákona, bylo dokonáno Kristem Pánem, zejména prostřednictvím paschálního tajemství jeho blaženého utrpení, zmrtvýchvstání a slavného nanebevstoupení (KKC, 1067). To je tajemství Krista, které Církev „ohlašuje a slaví ve své liturgii, aby z něj věřící žili a vydávali o něm svědectví ve světě“ (KKC, 1068).

Vykoupení

Prostřednictvím liturgie se „uskutečňuje dílo našeho vykoupení“ (Druhý vatikánský koncil, Sacrosanctum Concilium, 2). Proto, tak jako byl Kristus poslán Otcem, poslal Kristus apoštoly, aby kázali vykoupení a „uskutečňovali dílo spásy, které ohlašovali, prostřednictvím oběti a svátostí, kolem nichž se točí celý liturgický život“ (ibid., 6).

Katechismus shrnuje Kristovo dílo v paschálním tajemství, které je jeho podstatou. A spojení s liturgií je zřejmé, protože „skrze liturgii Kristus, náš Vykupitel a nejvyšší Kněz, pokračuje ve svém díle našeho vykoupení ve své Církvi, s ní a skrze ni“ (KKC, 1069). Tedy toto „dílo Ježíše Krista“, dokonalé oslavení Boha a posvěcení lidí, je skutečným obsahem liturgie.

Toto je důležitý bod, protože i když by teologicko-liturgický obsah paschálního tajemství měl inspirovat teologické studium i liturgické slavení, ne vždy tomu tak bylo.

Kříž a vzkříšení

Většina problémů spojených s konkrétní aplikací liturgické reformy souvisí s tím, že nebylo dostatečně zohledněno důraz, který Druhý vatikánský koncil kladl na Velikonoce. Velikonoce znamenají neoddělitelnost Kříže a Vzkříšení. Kříž je v centru křesťanské liturgie, se vší její vážností: banální optimismus, který popírá utrpení a nespravedlnost ve světě a zjednodušuje být křesťanem na to, být slušný, nemá nic společného s liturgií Kříže. Vykoupení stálo Boha utrpení jeho Syna, jeho smrt, a „exercitium“ vykoupení, které, podle koncilního textu, je liturgie, nemůže probíhat bez očištění a zrání, které přicházejí z následování Kříže (J. Ratzinger / Benedikt XVI., Teologie liturgie, LEV, Vatikán 2010, s. 775–776).

Tento jazyk se setkává s mentalitou, která není schopna přijmout možnost skutečné božské intervence v tomto světě, aby pomohla člověku. Proto „vyznání božské intervence, jež by změnilo tuto situaci odcizení a hříchu, je považováno těmi, kteří sdílejí deistické pojetí, za integristické, a stejný úsudek je podáván i o svátostném znamení, které činí přítomný vykupitelský oběť. Více přijatelnou, podle jejich názoru, by byla oslava znamení, které by odpovídalo vágnímu pocitu společenství. Kult však nemůže vycházet z naší fantazie; byl by to výkřik do tmy nebo pouhá sebeafirmace. Skutečná liturgie předpokládá, že Bůh odpoví a ukáže nám, jak Ho můžeme uctívat. ‘Církev může slavit a uctívat tajemství Krista přítomného v Eucharistii právě proto, že se Kristus sám první obětoval pro ni v oběti Kříže’ (Benedikt XVI., Sacramentum Caritatis, 14). Církev žije z této přítomnosti a má jako důvod existence a bytí šířit tuto přítomnost po celém světě“ (Benedikt XVI., Proslov 15.4.2010).

Toto je nádhera liturgie, která, jak připomíná Katechismus, je božským kultem, oznámením Evangelia a charitou v akci (srov. KKC, 1070). Je to Bůh sám, kdo jedná, a my jsme přitahováni k této jeho akci, abychom byli v Něm proměněni.