Orientace kostela a potažmo modliteb vychází z liturgicko-biblické kontextu: Pozornost v textech Nového a Starého zákona je věnována také jednotlivým světovým stranám, zvláště však východu. Východ je určení, kde se nacházel rajský Eden (Gen 2,8), podobně jako symbol místa, odkud přijde spása (Ez 43,2; Mat 2,1–9). Zvláště pak texty proroka Izajáše jsou plné naděje z Mesiáše, který má přijít od východu.
Spása od východu
Obsah stránky
S tím souvisí také orientace staveb vzhledem k pohybu slunce. Dnešní praxe orientace novostaveb není stěžejním kritériem pro novostavbu katolických chrámů (Šťasta, 2017). Zvláště středověké vnímání stavělo na pohybu slunce a vztahu k liturgickému kalendáři (Scordato, 2004).
Orientace sakrálních staveb
Dle Kopečka církev však nikdy neopustila záměr, že by její chrámy měly být orientovány (2011, s. 149–174) (Kopeček, 2006). Dokladem toho je praxe raně křesťanských staveb a nejstarší popis praxe orientace staveb již z 3. století v textech Didascalia Apostolorum (Corpus Scriptorum Christianorum Orientalium, 407, 1979, s. 144). V současnosti orientaci chrámů a tím také směrování eucharistických modliteb připomínají zvláště odpovědné osoby v oblasti liturgie (Benedikt XVI., 2006), (Sarah, 2016). Kopeček (2011) dále připomíná, že je podivuhodné, že i ve 12. století v díle světské literatury, např. v eposu Tristan a Isolda, je uvedena následující zmínka: „Isolda přichází k mrtvému tělu Tristana a obraceje se směrem na východ modlí se za něj.“ (Wagner, 1900, s. v. 625)
Orientace rotundy svaté Kateřiny ve Znojmě
Hlavní osa rotundy je vychýlena k severu o 16,5°, přičemž podle astronomických výpočtů by její azimut měl být 73,5°. Tento azimut odpovídá východu slunce po svátku Zvěstování Panny Marie (25. března), ke kterému byla rotunda zasvěcena (doposud publikované údaje nejsou zcela přesné, viz Dodatek na konci článku). Okno v apsidě je navrženo tak, že při východu slunce během letního slunovratu paprsky dopadají na roh vítězného oblouku a současně osvětlují postavu Oráče u rádla v lodi rotundy, stejně jako postavu Josefa umístěnou v nižším pásu.
Během rovnodenností sluneční paprsky vycházející skrz apsidové okno dopadají na levý roh vítězného oblouku (tento jev byl teoreticky odvozen, avšak nebyl prakticky ověřen na místě). Západní okno lodi je orientováno přesně na západ, což odpovídá západu slunce při rovnodennostech. Jihovýchodní a jihozápadní okna v lodi pak sloužila k určování času během dne.
Více v knize: Románská rotunda ve Znojmě
Světlo a Kristus
Kopeček (2011, s. 149–174) dále připomíná, že slunce, vycházející na východě, je symbolem Krista, který je označován jako „slunce spravedlnosti“ (Mal 4,2)2 a „orient“ (Zach 3,8; 6,12). 3 Svatý Jan Damašský píše o směru křesťanské modlitby výmluvně ve spise O pravé víře: My se nemodlíme obráceni k východu povrchně anebo náhodou. Protože jsme složeni z přirozenosti viditelné a neviditelné, neboli rozumové a citové, poskytujeme Stvořiteli také dvojí úctu: tak jako zpíváme myslí a ústy, jsme pokřtěni vodou a Duchem Svatým a jsme spojeni s Pánem dvojím způsobem tím, že máme účast na tajemstvích a milosti Ducha.
Slunce spravedlnosti
Protože tedy, jelikož Bůh je duchovní světlo a Kristus je v Písmu nazýván „slunce spravedlnosti“ (Mal 3,20) a Orient – Výhonek (Zach 3,8), je vhodné zasvětit východ jeho úctě. […] Kristus, když byl přibit na kříž, měl tvář obrácenou k západu, a tak jej uctíváme, když jej hledáme. Když pak byl znovu vzat do nebe, byl odnesen směrem k východu, tak jej uctívají jeho apoštolové, a způsobem, kterým jej viděli vystupovat do nebe, se také vrátí.“ (Lang, 2010, s. 33)
Orientace kostela a kaple
Od starověku je v křesťanské tradici snaha stavět chrámy na ose východ – západ, i když z dějin sakrální architektury známe mnohé výjimky (Gordana, 2012). Zvláštní důraz na práci se světlem a jeho efekty v rámci liturgického prostoru je běžný i ve vztahu k vnitřní ikonografii. Z moravského prostředí je to zejména rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě, kde na slavnost nanebevzetí Panny Marie dopadají v danou dobu sluneční paprsky na ústřední scénu (Dvořáková, 2008) (Hnilica, 2016).
Práce Dílny Všech svatých
Světlo a zvláštní působení v architektuře
Světlo se v sakrální architektuře používalo s nebývalou pečlivostí tak, aby účinky jeho působení vynikly zvláště při slavení liturgie v den zasvěcení nebo při jiných významných liturgických svátcích. Nutno zde poznamenat, že liturgie je, z pohledu mne jako věřícího, východiskem a cílem obyčejného denního života. Slavením liturgie máme podíl na slavení Nebeské liturgie, jak je popisována v Písmu a Tradici Církve.
1„Proto se vyžaduje, aby kněží seděli ve východní části domu s biskupy, potom laici a pak ženy; takovým způsobem, že když povstávají k modlitbě, představení mohou povstat jako první, po nich laici a pak ženy. A je nezbytné modlit se k východu, neboť je psáno: ,Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy panovníku, tomu, jenž jezdí po nebi k východu.‘“
2 „Ale pro vás, kdo se bojíte mého Jména, zazáří Slunce spravedlnosti s uzdravením ve svých paprscích…“ latinsky: „timentibus nomen meum sol iustitiae“.
3 „Hle, uvedu svého služebníka, Orient – Výhonek, a v jediném dni odstraním z této země nepravost.“ Latinsky: „coram te quia viri portendentes sunt ecce enim ego adducam servum meum orientem.“
Zach 6,12: „Toto je muž, jenž má jméno Výhonek – Orient; tam, kde je něco vyraší a on znovu postaví Hospodinovu svatyni“. Lat.: „ecce vir Oriens nomen eius et subter eum orietur et aedificabit templum Domino.“
4 Souvislosti středověké architektury a orientaci vzhledem k liturgickým svátkům se podrobně věnuje zejména (Spinazzè, 2016) Byly zde provedeny zaměření desítky kostelů severní Itálie pomocí GPS souřadnic a byly provedeny výpočty působení vlivu slunečních paprsků a jejich dopadu na oltář, ikonografické náměty, vytváření tzv. středových slunečních cest apod.
Použitá literatura
