Svatý František z Assisi

Dětství a mládí

Svatý František z Assisi, zakladatel františkánských řádů, se narodil kolem roku 1181 do rodiny Petra Bernardoniho, bohatého assiského obchodníka, a jeho ženy Piky, která pocházela z Francie. Při křtu dostal jméno Jan Křtitel, avšak když se jeho otec vrátil z obchodní cesty, začal mu říkat Francesco na počest své ženy a její rodné země.

Františkova touha po slávě

Františkovo mládí bylo poznamenáno touhou po dobrodružství a slávě. Jako syn bohatého obchodníka žil plným životem, plným mladických prostopášností. Svatý František z Assisi byl často nazýván „králem assiské mládeže“, a stejně jako jeho vrstevníci toužil po rytířské slávě. Příležitost se naskytla v roce 1202, kdy se Assisi zapojilo do války s Perugií. František se ale během konfliktu dostal do zajetí. Čas strávený ve vězení a následná léčba ho přiměly k zamyšlení nad vlastním životem – první krok k jeho obrácení.

Svatý František z Assisi a jeho duchovní proměna

Tři roky po válce se Svatý František z Assisi vydal na další vojenskou výpravu, tentokrát organizovanou papežem proti císaři do Apulie. Na cestě uslyšel tajemný hlas, který ho oslovil slovy: „Františku, komu je lepší sloužit: pánu, nebo sluhovi?“ Tento okamžik byl zlomový – František se vrátil domů a zahájil nový život. Během procházek narazil na zřícený kostel sv. Damiána, kde ho Pán z kříže vyzval: „Františku, pojď a oprav můj dům, neboť se rozpadá.“ František se vzdal svého majetku i dosavadního způsobu života a vydal se na cestu následování Krista.

Založení řádu a první bratři

V roce 1206, když mu bylo téměř 26 let, začíná jeho nové duchovní dobrodružství. V roce 1209, když měl František kolem sebe 12 bratří, získali od papeže Inocence III. ústní schválení První regule. Tato malá skupina žila v naprosté chudobě, nevlastnila nic, a cítila se jako bratři všeho stvoření. Jejich životním posláním bylo šíření pokoje a dobra, a přáli si být nazýváni „menšími“. Lidé je označovali za kajícníky z Assisi – jedni je s radostí přijímali, zatímco jiní je považovali za heretiky.

Setkání s Klárou a Řád chudých panen

V roce 1212 přichází za Františkem Klára, mladá assiská šlechtična, která toužila následovat Krista v chudobě a pokoře. Spolu s Františkem založila Řád chudých panen, známý později jako klarisky. Pro lidi, kteří žili ve světě, František založil Světský třetí řád.

Misionářská činnost a touha po mučednictví

František se věnoval šíření evangelia nejen v Itálii, ale také v Egyptě a Palestině, kde se snažil o dialog s muslimy. Toužil po mučednické smrti, a byl šťastný, když jeho bratři v Maroku zemřeli pro Krista. V té chvíli mohl s radostí prohlásit: „Pán mi dal opravdové bratry.“

Napodobování Krista a stigmatizace

Františkova touha napodobit Krista byla tak silná, že si přál zcela prožívat jeho utrpení. Modlil se, postil se a neustále rozjímal nad Pánovým životem. O Vánocích roku 1223 vytvořil v Grecciu první živý betlém, čímž dal základ vánoční tradici. Dva roky před smrtí, na hoře Alverno, byl obdařen stigmaty – znameními Kristova umučení. V této době téměř oslepl a trávil čas v kostele sv. Damiána, kde prožíval velké fyzické utrpení, ale také radost z Božího ujištění o věčné spáse. V této době složil slavnou Píseň bratra Slunce.

Závěr života a kanonizace

Sv. František zemřel 3. října 1226 v Porciunkule, místě, které zvlášť miloval. Byl obklopen svými bratry a žehnal i těm, kteří měli teprve vstoupit do řádu. Pouhé dva roky po jeho smrti ho papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. V roce 1939 ho papež Pius XII. vyhlásil za patrona Itálie a v roce 1980 Jan Pavel II. za patrona ekologů.

Zpracováno dle následujícícho článku.