Svatý František z Assisi

Dětství a mládí

Svatý František z Assisi, zakladatel františkánských řúdů, se narodil kolem roku 1181 do rodiny Petra Bernardoniho, bohatého assiského obchodníka, a jeho ženy Piky, která pocházela z Francie. Při křtu dostal jméno Jan Křtitel, avšak když se jeho otec vrátil z obchodní cesty, začal mu říkat Francesco na počest své ženy a její rodné země.

Františkova touha po slávě

Františkovo mládí bylo poznamenáno touhou po dobrodružství a slávě. Jako syn bohatého obchodníka žil plným životem, plným mladických prostopášností. Často byl nazýván „králem assiské mládeže“, a stejně jako jeho vrstevníci toužil po rytířské slávě. Příležitost se naskytla v roce 1202, kdy se Assisi zapojilo do války s Perugií. František se ale během konfliktu dostal do zajetí. Čas strávený ve vězení a následná léčba ho přiměly k zamyšlení nad vlastním životem – první krok k jeho obrácení.

Duchovní proměna

Tři roky po válce se František vydal na další vojenskou výpravu, tentokrát organizovanou papežem proti císaři do Apulie. Na cestě uslyšel tajemný hlas, který ho oslovil slovy: „Františku, komu je lepší sloužit: pánu, nebo sluhovi?“ Tento okamžik byl zlomový – František se vrátil domů a zahájil nový život. Během procházek narazil na zřícený kostel sv. Damiána, kde ho Pán z kříže vyzval: „Františku, pojď a oprav můj dům, neboť se rozpadá.“ František se vzdal svého majetku i dosavadního způsobu života a vydal se na cestu následování Krista.

Založení řádu a první bratři

V roce 1206, když mu bylo téměř 26 let, začíná jeho nové duchovní dobrodružství. V roce 1209, když měl František kolem sebe 12 bratří, získali od papeže Inocence III. ústní schválení První regule. Tato malá skupina žila v naprosté chudobě, nevlastnila nic, a cítila se jako bratři všeho stvoření. Jejich životním posláním bylo šíření pokoje a dobra, a přáli si být nazýváni „menšími“. Lidé je označovali za kajícníky z Assisi – jedni je s radostí přijímali, zatímco jiní je považovali za heretiky.

Setkání s Klárou a Řád chudých panen

V roce 1212 přichází za Františkem Klára, mladá assiská šlechtična, která toužila následovat Krista v chudobě a pokoře. Spolu s Františkem založila Řád chudých panen, známý později jako klarisky. Pro lidi, kteří žili ve světě, František založil Světský třetí řád.

Misionářská činnost a touha po mučednictví

František se věnoval šíření evangelia nejen v Itálii, ale také v Egyptě a Palestině, kde se snažil o dialog s muslimy. Toužil po mučednické smrti, a byl šťastný, když jeho bratři v Maroku zemřeli pro Krista. V té chvíli mohl s radostí prohlásit: „Pán mi dal opravdové bratry.“

Napodobování Krista a stigmatizace

Františkova touha napodobit Krista byla tak silná, že si přál zcela prožívat jeho utrpení. Modlil se, postil se a neustále rozjímal nad Pánovým životem. O Vánocích roku 1223 vytvořil v Grecciu první živý betlém, čímž dal základ vánoční tradici. Dva roky před smrtí, na hoře Alverno, byl obdařen stigmaty – znameními Kristova umučení. V této době téměř oslepl a trávil čas v kostele sv. Damiána, kde prožíval velké fyzické utrpení, ale také radost z Božího ujištění o věčné spáse. V této době složil slavnou Píseň bratra Slunce.

Závěr života a kanonizace

Sv. František zemřel 3. října 1226 v Porciunkule, místě, které zvlášť miloval. Byl obklopen svými bratry a žehnal i těm, kteří měli teprve vstoupit do řádu. Pouhé dva roky po jeho smrti ho papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. V roce 1939 ho papež Pius XII. vyhlásil za patrona Itálie a v roce 1980 Jan Pavel II. za patrona ekologů.

Zpracováno dle následujícícho článku.