Zvěstování Panně Marii

Zvěstování Panně Marii je významnou slavností v liturgickém roku, která předchází devět měsíců před narozením Páně. Anděl Gabriel, mocné Boží slovo, přichází s poselstvím k Panně Marii, která symbolizuje celé lidstvo. Její hlava je skloněná – tento postoj vyjadřuje přijetí a pokoru. Někteří z Otců církve interpretují toto gesto jako symbol panenství. Zatímco neplodnost znamená lidské selhání, panenství je znamením, že člověk přenechává první místo Bohu: “Ne já jsem zdrojem života, to jsi Ty, Pane.”

V následujícím článku se dozvíme více o svátku z pohledu umění ikon a obrazů.

výzdoba zvonu, bronzový zvon, voskový model, zvonařství perner, slévárna
Zvěstování Panně Marii na modelu zvonu před odlitím ve zvonařské dílně Perner

Andělské pozdravení

Pozdrav anděla Gabriela, “Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha” (Lk 1,30), je více než prostým sdělením. Výraz “nalezení milosti” je převzat ze semitské milostné poezie, což v kontextu znamená, že Marie se Pánu velmi líbí, že s ní nachází zalíbení a radost. Maria totiž vytváří prostor pro Boha, aby mohl přijít na svět.

Matka Boží jako Dům Boží

Z toho vychází všechny tituly, které se Marii dávají: “stan Nejvyššího”, “Dům Boží”, “Chrám Páně”. Marie představuje tajemství života, je novou Evou, která chrání a oživuje stvoření. Věčná otázka zní: Co je to život? Odpověď Bible zní, že veškerý život pochází od Boha, jehož základní atribut je “Živý”.

Kdo je člověk z pohledu víry?

Marie stejně jako jiné ženy dává život člověku, ale v jejím případě se Syn Boží stává také člověkem. Anděl sestupuje z nebe, protože země – zde reprezentovaná Marií – je povolána stát se Božím příbytkem.

ikona zvěstování Panně Matii
Ikona Zvěstování Panně Marii

Matka Boží jako první svatostánek

Scéna Zvěstování se odehrává v posvátném prostředí. Starý chrám je překonán, Marie se sama stává chrámem, který zastíňuje Duch Svatý. Bůh se rodí v lidských podmínkách, a Marie, vědomě a svobodně, souhlasí s tímto posláním.

Červená nit v rukou Matky Boží

Na ikoně drží Marie červenou nit, což symbolizuje, že z Božího Slova tká Kristovo tělo. Tato červená nit není jen Kristovým tělem, ale také její vlastním, protože se stává nositelkou Božího Slova.

Oblečení Panny Marie

Maria je na ikonách často zobrazována ve specifických barvách, které mají hluboký teologický význam. Zelenomodrá, kterou Maria často nosí, symbolizuje její lidství a skutečnost, že je stvořenou bytostí. Zelená představuje zemi a modrá lidskou přirozenost. Červený plášť, který Maria nosí, představuje její povýšení a božství, které jí bylo darováno prostřednictvím Krista. Tento oděv není jen vyjádřením vnějšího stavu, ale poukazuje na vnitřní duchovní realitu – Maria přijala Slovo a dala mu prostor, aby v ní působilo a proměňovalo ji.

Tento proces je přirovnán ke změně, kterou Slovo Boží může přinést každému člověku. Stejně jako Maria nosila Slovo v sobě, i my jsme povoláni trávit čas se Slovem, rozjímat o něm a umožnit mu, aby v nás začalo působit svou proměňující moc. Jak píše svatý Pavel: „Slovo Boží je živé a účinné“ (Žid 4,12). Tato účinnost není výsledkem našeho vlastního úsilí, ale síly samotného Slova, které má moc proměnit naše životy.

V souvislosti se Zvěstováním v evangeliu je tento proces ještě více zřejmý. Když anděl Gabriel přichází k Marii, aby jí oznámil, že se stane Matkou Boží, Maria se nejprve zalekne, ale poté přijímá Slovo a dává mu v sobě prostor. Tento akt přijetí je nejen okamžikem jejího osobního rozhodnutí, ale také symbolem toho, jak i my můžeme ve svém srdci přijmout Slovo a nechat ho růst, aby proměňovalo naše životy a celý svět.

Chvalozpěv sv. Efrema Syrského


“Hodna věčné paměti je matka, která ho porodila,
hodno požehnání je lůno, které ho nosilo;
stejně jako Josef, jemuž byla dána milost
nazývat se otcem pravého Syna – jehož Otec je oslavován.“

„Dává mi jásat, protože jsem ho počala;
oslavil mě, neboť jsem ho zplodila.
Chystám se vstoupit do jeho živoucího ráje a vzdát mu chválu tam,
kde Eva selhala.

Našel ve mně zalíbení, až do té míry,
že jsem se stala jeho matkou, protože to tak chtěl,
a že se stal mým synem, protože se mu to zalíbilo.

(“Inni sulla natività e sull’epifania” Paoline, 2003)

Přejít nahoru